Další bloog xDD

16. září 2012 v 18:12 | William |  Nezařazené
Já vím, už jsem skončil na tomto blogu, ale chtěl bych ještě jako poslední článek. Já a bratranec jsme založili blog, tak kdo sem ještě chodí nebo tak, chtěl by jsem, aby ste se na to podívali - http://heroniclovsky.blog.cz/
 

The End !

9. září 2012 v 19:34 | William
Tak, je tu konec tohoto blogu. Já vím, nejsem tu ani rok, ale chci to začít od začátku. Už mám novej blog a teď odkaz : william-eneweitt-blog.blog.cz. Nechci tady kecat nějaký dlouhý proslovy, takže otázky ?

Mě už s toho hrabe xD

8. září 2012 v 16:12 | William |  videa
Jako já vim, je to holčičí, ale s toho refrénu mi sakra hrabe :DDDDD...


XDDDDDD
 


Bratranec blbec

8. září 2012 v 15:44 | William |  Bio Story 1 - Last Reprisal
Takže, ještě nevim jestli budou další díly, poněvadž mů bratranec blbec si vzal Stringera a Eva na ryby ( Já si to totiž od nich pučuju ), a už si představuju, jak stratí všechny dílky. Přesně tohle se stalo se Stormerem 2.0. Jednou si ho tam vzal, a vrátil se se čtvrtinou těla. Tak nwm.

The Adventurs of Erik Rouds - Návrat 1.part

5. září 2012 v 15:51 | William |  Dobrodružství Erika Roudse - Psané příběhy
London, Anglie
Generál a Rafael procházeli temnou a zabedněnou uličkou. Umístila se v ní mlha, a tohle místo není moc zvyklé na moderní dobu. Jen občas v pár velkých domů pro šejdíře a loupežníky či pašeráky. Aby se to nepřehánělo, můžete tu narazit na starší osobnosti, hrát hvězdný šach. Hvězdný šach, je stejný jako normální šachy. Bohužel, budoucnost je vyvinutější, a tak se šachy změnili právě na Hvězdný šach. Takže šachy, jen se vznášejí na neviditelném poli, a aby se mohli hrát, vysílají se na digitální desce, která postavičkám, zařídí vznášející pole, i hrany hry, aby nevyšli z povoleného pásma. Přesně podobné lidi ve stáncích si prohlíželi Rafaela a generála, co tu dělají, že zde nemají právo, a tak po nich začali házet i ty Hvězdné šachy, kokosové drinky, i rajčatové pudinky.
I když byla cesta zamlžená, a doslova špinavá, nebylo to ani pár kroků, a už se objevili před hromadou zbořeného domu. Generál si musel pořád vyndávat písek a kousky rajčatového pudinku z tváře a očí, a pak když měl zrovna možnost, podíval se na tu kopu zhrouceniny a zamračil se, jako Fantomas, " děláte si ze mě srandu Rafaeli ? Co to má bejt ? " Rafael který na to nepohlížel ze špatné stránky odpověděl, " neviděl jste obsah tohoto geniálního díla. " Generál vykulil oči jak na 1.Máj, " Myslíte si, že jsem hlupák Rafaeli ? " Rafael, jak bylo u něj zvykem, se zase usmíval, a pohlédl bezstarostně na generála, " to si nemyslím. Jen, nesuďte knihu podle obalu, ano ? " Generál už jenom vdychl, a otevřel dveře, tedy, nebo to, co z nich zbylo.

Tak já nevim...

5. září 2012 v 14:51 | William |  Nezařazené
Já nevim, neznamená, jestli skončim, nebo ne, i když by měl o můj konec velký zájem. Ale jestli bych neudělal SONV. Soutěž o nejlepší výtvor, jak to bejvá. No, a jestli se přihlásí aspoň 5 nebo 6 lidí, tak možná bude. Takže kdo chce, no nevim nevim.

Já to konečně našel - Yes !

5. září 2012 v 13:48 | William |  videa
Tak tohle je písnička, kterou hledám už roky. Jupííííííííííííííí !!! Na tu písičku jsem narazil, když jsem se koukal na video - Jak udělat zombie nápoj pro barmana. Já ji našel !!! JOOOOOOOOOOOOOOOOO


The Adventurs of Erik Rouds - Objev 5.part

4. září 2012 v 16:04 | William |  Dobrodružství Erika Roudse - Psané příběhy
Když konečně odjel, začali se smát. Generál se pak na Rafaela celkem klidným pohledem podíval, " vidím, že ste mne tu možná nečekal. Asi jste se chtěl najíst, že ? " " No, vlastně jsem se chtěl nejdřív zbavit Damokla, a pak se možná najíst. Takovéhle scénky… ty děláte pořád ? " Zeptal se s úsměvem na tváři Rafael. " Vono to vlastně neni ani až tak špatný, díky tomu poznáš, kdo je jakej. " Odpověděl v klidu generál. Rafael se zasmál, a pak se zeptal : " A cože jste tady tak brzo, co ? " Generál se zase zatvářil nadšeně, " jde o ten objev. " Rafael se v rázu jakoby zastavil, pak se nadechl, a zůstal zaražený, " jako, jako o ten ' stroj času ' ? "
" Přesně tak. Stroj času to není, ale přemísťuje to taky. Transport to může bejt těžko. Rozhodně se ale nevrátili. Zmizeli jak pára nad papiňákem. " " No, a co po mne chcete generále ? "
" Potřebuju najít někoho, kdo by se tam moh dostat, a zjistit o co se jedná. "
" Myslím, že vím, kdo by to mohl vyřešit. "
" No a kdo, Rafaeli. Vím vůbec, kdo to je ? "
" Myslím, že ho budete znát až moc dobře. "

Konec

The Adventurs of Erik Rouds - Objev 4.part

4. září 2012 v 16:03 | William |  Dobrodružství Erika Roudse - Psané příběhy
Najednou jakoby se na hrozně dlouhou dobu Rafael přemísťoval v jednom nekonečném pruhu, který ho přenáší přes půlku města. Najednou se objevil v Hotelu, a všiml si že sedí u stolu, a před ním generál Galaktických objevů. Cestování jsou takhle většinou i nebezpečné a náročné, Rafaelovi tak chvíli trvalo, než se otřepal, rozhlédl a vzpamatoval. Před ním seděl nadšeně generál Jim Sefrtt. Chvíli nic, Rafael čekal, že generál promluví jako první. Generál měl až moc vrásek na jeho věk. Měl na sobě uniformu ještě z 2. Světové, a jeho věk už šahal na začátek sedmdesáti let. Jistě, šlo na něm vidět, že má nádor. Nejvíc to jde ale poznat, když si sundá většinu čepic. Nerad ale slyšel šuškání si o něm, že ten blbec má plešku, a že neumí ani pořádně chodit. Jeho oči jasně zářili i ve tmě. Oči měl jasně do zelena, díky jeho očím naháněl strach a vypadal zákeřně. Jinak to je sympatický starší chlapík se svým snem. Uši měl zvláštně zahnuté do zadu, nos který byl zahnutý, k uším naprosto sedí. Hned podle zjevu a odhadu, jde lehce vyčíst z jeho stavu, že tenhle chlap mnohé zažil. Také nosil hůl, která se teď opírala o létající stůl v hotelu. V tuhle dobu, no, vypadá zvláštně, když se tváří nadšeně, trochu jako skřet, který vyšel z války na mol a celý s jizvami po těle. Chvíli se Rafael ještě poohlížel, na co generál čeká. Zrovna když to Rafael nečekal, začal generál z ničeho nic mluvit, " mám takový pocit, že sem už měl dávno mluvit. No co. " Usmál se a hned vypadal ještě hůř, než před tím. Konečně došel číšník, na svém elektronickém převaděči, a hned se zeptal, co by Rafael žádal, a odněkud najednou vytáhnul hrnek s kávou. Dal ho na stůl, k panu Sefrttovi. Rafael mezitím požádal jen kokosový kousek dortu, ale generál místo poděkování upřel na číšníka drsný a varovný či naštvaný pohled, " to ti to trvalo, a mimochodem, to kafé je studený magore. Co se děje, nefunguje vám Teleportovací zařízení ? Tffffuuj ! " Plivnul generál na číšníka. Zdejší číšník byl asi mazánek, a tak šlo vidět, že má slzy v očích. Aby svou povahu zakryl, vykoktal ze sebe zoufalým hlasem " dodáváme jen ttoo nejennejleeepššššíí. " Hlas se mu třásl, a doufal, že se nestane něco horšího. Generál však po něm hned vyjel, " Drž hubu, blbečku ! " Zařval na něj, a aby to nebylo málo, vzal to studené kafé, a vylil ho na něj. Rafael se chechtal celé události, a pak ještě pro legraci číšníkovi řekl, ať už ten kousek kokosového dortu, ani nenese. Číšník se vyděšeně podíval na Rafaela, a raději stoupnul na své přenášecí prkno, a uprostřed cesty se rozbrečel.

The Adventurs of Erik Rouds - Objev 3.part

4. září 2012 v 16:01 | William |  Dobrodružství Erika Roudse - Psané příběhy
" Prosím… budu hodný, zfalšuju váš rukopis a vyplním za vás vaše spisy a výpisníky a cokoliv, co máte ve svém oboru psát ! " Vyděšeně prosil Damokle. " Ale vždyť jednou zase zapnu. Jen teď nebudeš komentovat můj život. Co ty na to ? " " Ale já mám pro vás….ehm… novej případ, jen mě nevypínejte, prosím ! " Škemral Damokle. " Seš až moc člověk…. " Najednou ale Rafaela přerušilo pokračování Damoklova škemrání, " možná jsem stroj, ale inteligentní. " Rafael se zatvářil zamračeně, a pak podezíravě, " no, a co je ten případ ? " Jen to Rafael řekl, najednou jakoby se Damokle sám od sebe raději vypnul. " No ? " Zeptal se Rafael a poklepával nohou. Pořád se nic neozývalo. Damokle mlčel nejméně 4 minuty. Když se konečně ozval, Rafael už čekání vzdával, naštěstí ale… " tak fajn, nic nemám. Kecal jsem abys mě nevypnul. " Rafael se začal smát, " ale prosim tě, od kdy ti záleží, kdy tě mám vypnout a kdy ne ? " " Chjoo. Já vím, zase mě zapneš, ale mi trávíme spolu tak málo času. " Začal zase Damokle. " Pokud si vzpomínám, holku jsem měl posledně v 32 letech Damokle. " Střílel si Rafael z Damokla. " Zahaj teleport. Ještě před tou prací v ústavu, jsi zajdu na oběd. " Řekl usměvavě Rafael. Damokle se ještě zeptal, " no, a kam to bude ? " " Tak třeba Hôtel Grande rempli de ketchup. Tam to není až tak špatné. I když
nechápu proč se to jmenuje Hotel plněného kečupu. Trochu....potupné. Ale co, kde to vázne ? " Šlo však vidět, že Rafaelovi zase trochu úsměvu zmizelo, a nahradila ho nejistota. Cuknul sebou, až když se ozval hlas počítače, jehož hlas se ozýval po celé místnosti až ven. " Teleportace bude odstartována za 1….2....3, TEĎ !!! "

The Adventurs of Erik Rouds - Objev 2.part

3. září 2012 v 12:34 | William |  Dobrodružství Erika Roudse - Psané příběhy
" Takže, v 17:19 máte sraz s generálem Weedem a po té z vašich údajů ho chcete pozvat do divadla na operu. Ta skončí v 20:48. Po té máte jít zkontrolovat vědce, kteří se zabývají prací, která se očividně týče nové zprávy. A jen abych vám připomněl, za dvě hodiny máte být ve stanici Oddělení Galaktických objevů, pokud se nemýlím. " Vychrlil počítač na Rafaela, jakoby byl Rafael úplný prkno, a měl by sklerózu. Rafael se ale obrátil, a sestoupil s ovládací desky. Pak si sednul na své volně polétávající mikrokřeslo, a nasadil ustaraný pohled. " Ovladátor na jakoukoliv vzdálenost Damokle. " Řekl zabručeně Rafael, a tam kde byl stůl, se najednou z jednoho kousku vynořilo jakési ovládání. " Opravdu nevím, co hodláte dělat, ale jen abych připomněl… " Spustil Damokle zas tu svou, a mluvil o všech těch projektech, které má Rafael ještě udělat. Mezitím se Rafael usmál, a něco dělal s ovladátorem. Pak chtěl najednou zmáčknout nějaké tlačítko, když najednou si to rozmyslel, nechal prst přímo nad tlačítkem, a s úsměvem se podíval na svou obrovskou obrazovku, která pořád něco žvanila. Najednou si to ale ta obrazovka zastavila a všimla si jeho úsměvu. " Rafaeli…ne… " Uvědomila si obrazovka, že ji chce vypnout Damokla a pak si jen zařídit co chce. " To neuděláš Rafaeli, že ne " pokračoval Damokle vyděšeným hlasem. Rafael se pořád usmíval, jak Damokla náhle pokořil svůj vlastní stroj, postavil se, a šel směrem k ovládací desce. Najednou všechno zmlklo a Rafael přešel ke svému slovu, " tak co Damokle ? Jak jsme najednou hodní, viď že jo ? "

Další články


Kam dál