The Adventurs of Erik Rouds - Objev 4.part

4. září 2012 v 16:03 | William |  Dobrodružství Erika Roudse - Psané příběhy
Najednou jakoby se na hrozně dlouhou dobu Rafael přemísťoval v jednom nekonečném pruhu, který ho přenáší přes půlku města. Najednou se objevil v Hotelu, a všiml si že sedí u stolu, a před ním generál Galaktických objevů. Cestování jsou takhle většinou i nebezpečné a náročné, Rafaelovi tak chvíli trvalo, než se otřepal, rozhlédl a vzpamatoval. Před ním seděl nadšeně generál Jim Sefrtt. Chvíli nic, Rafael čekal, že generál promluví jako první. Generál měl až moc vrásek na jeho věk. Měl na sobě uniformu ještě z 2. Světové, a jeho věk už šahal na začátek sedmdesáti let. Jistě, šlo na něm vidět, že má nádor. Nejvíc to jde ale poznat, když si sundá většinu čepic. Nerad ale slyšel šuškání si o něm, že ten blbec má plešku, a že neumí ani pořádně chodit. Jeho oči jasně zářili i ve tmě. Oči měl jasně do zelena, díky jeho očím naháněl strach a vypadal zákeřně. Jinak to je sympatický starší chlapík se svým snem. Uši měl zvláštně zahnuté do zadu, nos který byl zahnutý, k uším naprosto sedí. Hned podle zjevu a odhadu, jde lehce vyčíst z jeho stavu, že tenhle chlap mnohé zažil. Také nosil hůl, která se teď opírala o létající stůl v hotelu. V tuhle dobu, no, vypadá zvláštně, když se tváří nadšeně, trochu jako skřet, který vyšel z války na mol a celý s jizvami po těle. Chvíli se Rafael ještě poohlížel, na co generál čeká. Zrovna když to Rafael nečekal, začal generál z ničeho nic mluvit, " mám takový pocit, že sem už měl dávno mluvit. No co. " Usmál se a hned vypadal ještě hůř, než před tím. Konečně došel číšník, na svém elektronickém převaděči, a hned se zeptal, co by Rafael žádal, a odněkud najednou vytáhnul hrnek s kávou. Dal ho na stůl, k panu Sefrttovi. Rafael mezitím požádal jen kokosový kousek dortu, ale generál místo poděkování upřel na číšníka drsný a varovný či naštvaný pohled, " to ti to trvalo, a mimochodem, to kafé je studený magore. Co se děje, nefunguje vám Teleportovací zařízení ? Tffffuuj ! " Plivnul generál na číšníka. Zdejší číšník byl asi mazánek, a tak šlo vidět, že má slzy v očích. Aby svou povahu zakryl, vykoktal ze sebe zoufalým hlasem " dodáváme jen ttoo nejennejleeepššššíí. " Hlas se mu třásl, a doufal, že se nestane něco horšího. Generál však po něm hned vyjel, " Drž hubu, blbečku ! " Zařval na něj, a aby to nebylo málo, vzal to studené kafé, a vylil ho na něj. Rafael se chechtal celé události, a pak ještě pro legraci číšníkovi řekl, ať už ten kousek kokosového dortu, ani nenese. Číšník se vyděšeně podíval na Rafaela, a raději stoupnul na své přenášecí prkno, a uprostřed cesty se rozbrečel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama